autorství: Kateřina Křivánková
Lidé během svého života potkávají mnoho osob a navazují nejrůznější vztahy. Velkým tématem bývají zejména ty romantické, které mnoho z nás zažívá již od dětství. Pomíjivé školní lásky, držení se za ruce a okamžik prvního polibku. Setkat se můžeme také s postupným experimentováním v tom, s kým tyto intimní chvíle sdílíme. Postupně si tak uvědomujeme, ke komu nás to přitahuje a jaké jsou naše sexuální preference, které se stávají součástí naší identity. Jde ale o trvalou a neměnnou součást naší osobnosti? Co když si v průběhu života uvědomíme, že nás to více táhne k jinému pohlaví či genderu než doposud? Znamená to, že jsme doteď žili ve lži, nebo se naše sexuální orientace časem změnila? Na to se soustředí tento článek, který představuje termín sexuální fluidity označující proměnlivost sexuálních preferencí.
Co je to sexuální fluidita?
Dřívější tradiční pohled na sexuální orientaci přepokládal existenci pouze dvou typů lidí: heterosexuálů, které přitahuje opačné pohlaví, a homosexuálů, kteří navazují romantické vztahy s pohlavím stejným. Postupem času bylo toto členění rozšířeno o bisexualitu, označující osoby, které pociťují náklonost k oběma pohlavím (Diamond, 2016; Katz-Wise & Todd, 2022). K sexuální orientaci se také přistupovalo jako k trvalému a neměnnému rysu osobnosti, který zůstává po celý život stejný. Na neaktuálnost tohoto uvažování upozornil již ve čtyřicátých letech psycholog Alfred Kinsey, který se ve svém výzkumu dotazoval mužů, zda by se popsali jako striktně nebo převážně heterosexuální či homosexuální, a využil k tomu hodnotící škálu v rozmezí od 0 (výlučně heterosexuální) po 6 (výlučně homosexuální). Na sexuální orientaci se tak přestal dívat jako na rigidní stav, ale jako na kontinuum, které se může měnit (Francis, 2020; Hunt & Hunt, 2018; Ventriglio & Bhugra, 2019).
Na tato zjištění navázala psycholožka Lisa Diamond, která zavedla samotný termín sexuální fluidity. Zabývala se sexualitou mladých žen z dlouhodobého hlediska a zjistila, že většina účastnic výzkumu v průběhu deseti let vykazovala přechodné i trvalé změny své orientace. U dívek se projevovala proměnlivost sexuálních reakcí v závislosti na situaci, což je v rozporu s tradičním rigidním pojetím sexuality (Diamond, 2009). Sexuální orientace se může na základě situačních, sociokulturních či osobních faktorů měnit (Katz-Wise & Todd, 2022). Míra fluidity se mezi jednotlivými lidmi liší. Někdo má během života orientaci zcela stabilní, ale u většiny osob se vyskytuje spíše určitý stupeň proměnlivosti (Diamond, 2016; Ventriglio & Bhugra, 2019).
Sexuálně fluidní lidé tedy mohou pociťovat náklonost jak ke stejnému, tak k jinému pohlaví či genderu, čímž je definována také bisexualita. Proto mohou být tyto termíny lehce zaměnitelné. Rozdíl spočívá ve zmíněné nestálosti v čase, kdy fluidní osoby tyto preference nemusí cítit zároveň ve stejném období, ale v průběhu života je střídat. Bisexuálové však pociťují tyto náklonosti současně a jedná se spíše o stabilnější identitu (Diamond, 2016).
S tímto tématem také úzce souvisí tzv. erotická plasticita (Baumeister, 2000). Ta popisuje míru náchylnosti k proměnlivosti sexuality člověka z důvodu působení nejrůznějších vlivů (např. kulturních, sociálních či situačních). To může zahrnovat jak změny v sexuálních preferencích, tak v celkovém vyhledávání sexuálních aktivit či způsobu vyjadřování náklonosti. Zjednodušeně řečeno, lidé s vyšší erotickou plasticitou jsou ve svém sexuálním životě flexibilnější a náchylnější ke změnám než lidé s nízkou erotickou plasticitou, kteří vykazují vyšší stabilitu a rigiditu (Baumeister, 2000).
Pokud je sexuální orientace fluidní, dá se přeučit?
Myšlenka změny a nestálosti sexuální orientace může hrát do karet zastáncům konverzních terapií. Tato „léčba“, známá též jako reparativní terapie, má nejčastěji za cíl „přeučit“ ne-heterosexuální lidi na heterosexuální. Spíše než na samotnou orientaci jsou nicméně její účinky zaměřené pouze na změnu a potlačení sexuálního chování, což může vést ke škodlivým psychickým následkům (Ventriglio & Bhugra, 2019). Diamond (2016) proto v rámci své teorie explicitně upozorňuje, že proměna přitažlivosti k jinému pohlaví či genderu v rámci fluidity není vědomá volba, kterou člověk sám učiní. Jedná se o složitou kombinaci působení vnitřních (např. genetika, hormony) a vnějších (např. kultura, náboženství, očekávání společnosti) faktorů (Arrington et al., 2009). K dnešnímu dni nejsou žádné důkazy o prospěšnosti či efektivnosti konverzní terapie (Diamond, 2016, Ventriglio & Bhugra, 2019).
Ženy versus muži
Mnoho studií naznačuje, že ženy jsou v sexuální fluiditě proměnlivější (např. Katz-Wise & Todd, 2022). Tato skutečnost bývá vysvětlována mj. fyziologickými reakcemi žen ve výzkumu (Kuhle & Radtke, 2013). V porovnání s heterosexuálními muži ve studii Kuhle a Radtke (2013) docházelo u heterosexuálních žen k silnějšímu vzrušení při erotických podnětech. Jiné studie tyto rozdíly ale zpochybňují, případně pro ně nenachází dostatečné důkazy. Zdánlivě nižší výskyt změn v sexuálním chování u mužů může být zapříčiněn vlivem homofobie, která bývá u mužské populace silnější. Ne-heterosexualita je u žen obecně lépe společensky přijímána (Diamond, 2016; Ventriglio & Bhugra, 2019).
Jedno z možných vysvětlení ženské proměnlivosti v sexualitě je opřeno o schopnost adaptace v rámci evoluční teorie. V minulosti se matky musely vyrovnávat s podmínkami, které mohly ohrožovat reprodukční úspěšnost a péči o potomky. Sexuální fluidita mohla být strategií, díky které matky navazovaly vztahy s dalšími ženami, které mohly poskytnout dodatečnou pomoc při výchově dětí a nahradit nedostatečné otcovské investice v případě úmrtí manžela nebo znásilnění – šlo o takzvaný alloparenting. Někteří odborníci předpokládají, že se v důsledku této evoluční teorie heterosexuální ženy rodí s vlohami změnit v průběhu života svou orientaci a v případě potřeby navazovat vztahy s muži i s ženami (Kanazawa, 2016; Kuhle & Radtke, 2013; Ventriglio & Bhugra, 2019); jasné důkazy však nemáme.
Mezi další faktory ovlivňující fluiditu patří kulturní tlaky a sociální kontrola, která byla u mužů i žen odjakživa rozdílná (Francis, 2020). Jedním z klíčových faktorů je sexuální objektifikace žen, která může vést k sexualizaci romantického chování mezi nimi. V důsledku toho společnost obecně vnímá proměnlivost sexuálního chování u žen mnohem přijatelněji a benevolentněji než u mužů (Francis, 2020). V současné době existuje také termín „performativní bisexualita“, což je fenomén definující erotické chování mezi heterosexuálními dívkami. Příkladem může být líbání se na večírcích, někdy za úmyslem získání pozornosti mužů, či z důvodu pocitu očekávání tohoto chování ze strany pánské společnosti. Toto chování se tak postupně stává formou zábavy, která ale může mít za následek bagatelizaci trvalých bisexuálních a lesbických identit u žen, které může společnost vnímat jako pouhý rozmar (Fahs, 2009; Yost & McCarthy, 2011).
Je to přirozené
Sexuální orientace tedy není trvalá ani neměnná, ale jedná se o proměnlivé kontinuum. Pociťování změny ve své sexuální orientaci (výskyt sexuální fluidity) je normální a přirozený jev, který není vědomě ovlivnitelný a může se projevit v jakékoli fázi života (Diamond, 2009). Přestože se vyskytuje jak u žen, tak u mužů, jsou to právě ženy, u kterých studie častěji nachází vyšší míru fluidity (Katz-Wise & Todd, 2022; Kuhle a Radtke, 2013). Tyto výsledky jsou však někdy rozporuplné (Diamond, 2016) a fluidní sexualita mužů je tak stále téma vhodné pro širší diskuzi. Vliv na sexuální orientaci mohou mít kulturní zvyky, sociální očekávání společnosti, náboženství, situační faktory (Katz-Wise & Todd, 2022) a možná i evoluční vývoj (Ventriglio & Bhugra, 2019). Je proto důležité ve společnosti vytvořit povědomí o této proměnlivosti, které by mohlo vést k přijetí a pochopení sexuální fluidity, což by mohlo snížit stres a zvýšit pohodu fluidních osob (Arrington et al., 2009; Hunt & Hunt, 2018).
Zdroje
Arrington, C. L., Stephenson, J., & Rothblum, E. D. (2009). Sexual fluidity: Understanding women’s love and desire. Journal of Gay & Lesbian Mental Health, 13(3), 227–228. https://doi.org/10.1080/19359700902897075
Baumeister, R. F. (2000). Gender differences in erotic plasticity: The female sex drive as socially flexible and responsive. Psychological Bulletin, 126(3), 347–374. https://doi.org/10.1037/0033-2909.126.3.347
Diamond, L. M. (2009). Sexual fluidity: Understanding women’s love and desire. Harvard University Press. https://doi.org/10.1080/19359700902897075
🔓Diamond, L. M. (2016). Sexual fluidity in male and females. Current Sexual Health Reports, 8(4), 249–256. https://doi.org/10.1007/s11930-016-0092-z
🔓Fahs, B. (2009). Compulsory bisexuality?: The challenges of modern sexual fluidity. Journal of Bisexuality, 9(3–4), 431–449. https://doi.org/10.1080/15299710903316661
Francis, S. (2020). Sexual Fluidity Behind Culture. In D. L. Rowland & E. A. Jannini (Eds.), Cultural differences and the practice of sexual medicine: A guide for sexual health practitioners (pp. 115–132.). Springer. https://doi.org/10.1007/978-3-030-36222-5_7
🔓Hunt, S., & Hunt, E. (2018). Sexual fluidity: An integrative review. European Scientific Journal, ESJ, 14(32), 182. https://doi.org/10.19044/esj.2018.v14n32p182
Kanazawa, S. (2016). Possible evolutionary origins of human female sexual fluidity. Biological Reviews, 92(3), 1251–1274. https://doi.org/10.1111/brv.12278
🔓Katz-Wise, S. L., & Todd, K. P. (2022). The current state of sexual fluidity research. Current Opinion in Psychology. 1–13. https://doi.org/10.1016/j.copsyc.2022.101497
🔓Kuhle, B. X., & Radtke, S. (2013). Born both ways: The alloparenting hypothesis for sexual fluidity in women. Evolutionary Psychology, 11(2), 304- 323. https://doi.org/10.1177/147470491301100202
🔓Ventriglio, A., & Bhugra, D. (2019). Sexuality in the 21st century: Sexual fluidity. East Asian Archives of Psychiatry, 29(1), 30–34. https://doi.org/10.12809/eaap1736
Yost, M. R., & McCarthy, L. (2011). Girls gone wild? Heterosexual women’s same-sex encounters at college parties. Psychology of Women Quarterly, 36(1), 7–24. https://doi.org/10.1177/0361684311414818