top of page
    • 6. 4.

Neviditelnost není vždy chtěnou superschopností… aneb proč je složité být asexuálem?

autorství: Oda Matušková

 

Téma sexuality proniká do každého kouta naší společnosti. Odráží se v reklamách, filmech, médiích a běžných rozhovorech, takže se mu jen těžko vyhneme. Společnost se postupně vzdaluje tradičnímu pojetí sexuality, kdy byla vnímána převážně jako prostředek k reprodukci. Směřuje k otevřenějšímu přístupu k sexu, který zdůrazňuje osvobození od stigmatu, poukazuje na různorodost sexu a podporuje informovanost. Pojetí sexuality se rozšiřuje o dříve opomíjené koncepty, nicméně k dokonalosti má ještě daleko. Společnost stále předpokládá, že všichni lidé mají sexuální touhy (sex je univerzální). Toto však neodpovídá zkušenostem asexuálních lidí. Nedostatek jejich viditelnosti a povědomí způsobuje spleť specifických problémů a výzev, které jsou přehlíženy a nedostatečně chápány.





Co je asexualita?

Nejedná se o volbu (celibát), trauma či poruchu. Asexualita je sexuální orientace charakterizovaná malou, či žádnou sexuální přitažlivostí k ostatním. Asexuálové se mohou identifikovat někde na spektru emoční a romantické přitažlivosti a tato orientace se tudíž nevylučuje se schopností vytvářet silné a smysluplné vztahy s partnery, přáteli či rodinou. K popisu romantické přitažlivosti se využívají termíny jako hetero-, homo-, bi- nebo pan-. Například hetero-romantický člověk může být přitahován lidmi odlišného pohlaví, ale nikoli sexuálním způsobem. (Antonsen et al., 2020; AVEN; Scherrer, 2008). 


Čemu asexuálové ve společnosti čelí?

Výše popsaná definice bohužel nereflektuje chápání společnosti. Ta mnohdy asexualitu hodnotí skrze zcela odlišné brýle. Asexuálové se ve společnosti setkávají s nepochopením, zpochybňováním, stigmatizací, stereotypizací, diskriminací i násilím (Deutsch, 2018; Chasin, 2015). Pojďme si některé z těchto problémů lehce přiblížit.


V porovnání s jinými orientacemi jsou asexuálové hodnoceni více negativně (MacInnis & Hodson, 2012). V postojích se projevuje diskriminace, větší nedůvěra, menší zájem o opětovný kontakt a vnímání asexuálů jako méně lidských (dehumanizace). Rysy a emoce, považované za unikátně lidské (například vřelost, přátelskost, pokora…), byly asexuálům oproti ostatním skupinám připisovány méně.


Přijetí vlastní sexuality je pro mnohé samo o sobě složitým procesem. Pochybnosti a nedůvěra ze strany okolí pak tuto cestu k sebepřijetí značně komplikují. Asexualita je mnohdy označována jako „přechodná fáze“ způsobená nedostatkem zkušeností, nevyspělostí, nenalezení „toho pravého*té pravé“ a podobně (Robbins et al., 2016).


V tomto kontextu je důležité zmínit i další důležité téma – asexualita je často označována za nemoc, či určitou dysfunkci. Definice asexuality se do určité míry překrývá s částmi definic dvou duševních poruch v Diagnostickém a statistickém manuálu duševních poruch (Chasin, 2015). Tyto poruchy se vyznačují absencí sexuálních/erotických myšlenek a/nebo touhy po sexuální aktivitě, spolu s určitým osobním utrpením, stresem či interpersonálními obtížemi. Je však potřeba rozlišit, že zmíněné problémy nejsou u asexuálních lidí způsobené absencí sexuální přitažlivosti, ale spíše sociální stigmatizací a diskriminací. Tato distinkce však není zřejmá všem a asexualita je mnohými označována za určitou dysfunkci.


Asexuálové bohužel čelí těmto a dalším výzvám nejen ve společnosti cizích lidí, ale také ve vztahu s přáteli, v rodině, ve zdravotnictví, a dokonce i v rámci LGBTQ+ komunity (Deutsch, 2018). Mezi těmito kruhy panuje například myšlenka, že asexuálové jsou pro svoji neviditelnost méně utlačováni, a tak se bývají jejich problémy marginalizovány (Rankin, 2018). Například Rankin (2018) uvádí větu, se kterou se jeden z asexuálů v LGBTQ+ komunitě setkal: „není to tak velký problém jako být gay nebo lesba“ (s. 21). U profesionálů se pak asexuálové setkávají se snahou nejdříve vyvrátit všechny potencionální důvody absence sexuální touhy, namísto poskytnutí okamžité podpory a pochopení (Flanagan & Peters, 2020).


Aby toho nebylo málo… přidejme si k tomuto stručnému výčtu problémů i překážky každodenního života a výzvy vyplývající z intersekcioanality. Asexuální lidé, stejně jako jiní, mohou patřit i do dalších menšin a marginalizovaných skupin, ať už na rasy, věku či například genderu. Tyto identity se překrývají, což může vést i k mnohonásobné diskriminaci.


Jaké to má následky, aneb proč je důležité o těchto tématech mluvit?

Výše naznačené problémy, kterým asexuální lidé čelí, mají dopad na fyzické a psychické zdraví a celkovou kvalitu života (Deutsch, 2018). Stále více se prokazuje, že právě nedostatečná viditelnost je rizikovým faktorem psychických problémů (Dhanani et al., 2022, Torres-Harding et al., 2020). Při porovnání sexuálních orientací, skórují nejvýše v symptomech depresivity, úzkostnosti nebo třeba ve ztrátě sebehodnoty menšinové (společností opomíjené) orientace. Právě asexualita pak obsazuje nejvyšší, nejrizikovější, příčky. Více než třetina asexuálů reportuje sebevražedné myšlenky, desetina sebevražedné plány a nemalé procento se o sebevraždu pokusí (Chan & Leung, 2023). Ve snaze vyhovět společenským standardům a z důvodu pociťovaného strachu či stresu se někteří asexuálové stahují do ústraní, izolují se (Gupta, 2017). Předsudky, normy a patologizace brání na cestě k sebepřijetí a vedou mnohé k hledání léčby své „poruchy“ (Flanagan & Peters, 2020; Gupta, 2017). Konverzní terapie jsou však vědeckými a lékařskými organizacemi na národní a mezinárodní úrovni považovány za vědecky nepodložené, neetické a především škodlivé. Asexualita ani jiné sexuální orientace nejsou považovány za poruchy (Council on Minority Mental Health and Health Disparities , 2018; Pitoňák, 2017). Tímto však ohrožení zdraví asexuálů bohužel nekončí. Víra v to, že asexualita je dysfunkce, pak způsobuje, že jsou někteří asexuálové obětmi tzv. korektivního znásilnění (Minh, 2019). Stručně řečeno se jedná o sexuální násilí motivované představou, že asexuálové po tomto činu změní své názory na sexualitu. Co se romantického spektra týče, ve snaze předejít rozpadu vztahu či zamezit vztahovým konfliktům, někteří slevují z vlastních preferencí a podstupují „konsensuální, avšak nechtěný sex“ (Gupta, 2017). Ve výčtu dopadů na život asexuálů by se dalo pokračovat…


 
Závěrem…

Asexualita je téma, které se v naší společnosti stále potýká s nedostatečným povědomím, chápáním a akceptací. Nedostatek viditelnosti vede ke specifickým problémům, které se odrážejí na fyzickém i psychickém zdraví a kvalitě života. Skutečné posunutí směrem k inkluzivnímu a sex-pozitivnímu prostředí vyžaduje uznání a respektování rozmanitosti sexuálních orientací, včetně asexuality. Je nezbytně důležité, abychom o těchto tématech otevřeně hovořili, abychom podporovali viditelnost asexuality a vytvářeli prostředí, které je bezpečné a akceptující pro všechny sexuální orientace.


Zdroje

 

Štítky:

bottom of page