top of page

Duhová duše: Jak se v Česku starat o psychické zdraví LGBTQ+ lidí

autorství: Tereza Prchalová

 

LGBTQ+ osoby, tedy osoby různých menšinově zastoupených sexuálních orientací a identit, často v životě zažívají problémy spojené se sexuální orientací, které nemusí být lidem s heterosexuální orientací známé. Proto je pro tyto osoby důležité, aby byl psychoterapeut připraven na práci i s touto problematikou. V některých případech totiž dochází ze strany psychoterapeuta k nepochopení klienta, což může vést k tomu, že to daný klient „vzdá“ a přestane odbornou pomoc vyhledávat (Shelton & Delgato-Romero, 2011). Je tedy důležité zamyslet se nad současným stavem psychoterapeutické péče pro LGBTQ+ osoby a zaměřit se na respekt a ohleduplnost ze strany jak psychoterapeutické obce, tak i společnosti jako celku.



LGBTQ+ osoby a psychické zdraví

Stále více studií naznačuje, že sexuální menšiny patří mezi zranitelné skupiny s vyšším rizikem ohrožení v porovnání se zbytkem populace. Je pravděpodobnější, že se u nich rozvinou různé psychické problémy, například deprese, úzkosti, poruchy příjmu potravy, sebevražedné myšlenky a další (Branstrom, 2017). Pravděpodobnost, že LGBTQ+ osoby spáchají sebevraždu, je mnohonásobně vyšší než u heterosexuálních osob (Hatzenbuehler, 2011). Tato zjištění ohledně horšího psychického zdraví platí i pro Českou republiku, LGBTQ+ osoby vykazují například významně vyšší míru stresu ve srovnání s většinovou populací (Pitoňák et al., 2023). Vyšší výskyt zhoršeného psychického zdraví v LGBTQ+ populaci může být důsledkem menšinového stresu, který LGBTQ+ osoby prožívají navíc k obecnému každodennímu stresu (Meyer, 2003).


Menšinový stres je pojem, který se používá k popisu sociálně založeného stresu, který mohou zažívat jedinci, kteří patří k menšinovým skupinám v rámci společnosti. Je spojen s pocitem odlišnosti, diskriminace a sociálním vyloučením z většinové společnosti (Meyer, 2013). Tyto pocity mohou vycházet z různých faktorů, jako je znevýhodňování, předsudky, stereotypy, sociální izolace nebo pocit nejistoty ohledně vlastního místa v dané společnosti.



Jak bojovat proti menšinovému stresu? 

Jeden z klíčových aspektů v řešení menšinového stresu spočívá v podpoře začlenění do společnosti, rozmanitosti a vytváření prostředí, ve kterém se jedinci cítí respektováni a podporováni (Hoy-Ellis, 2023). Základním kamenem může být používání respektujícího jazyka, který není cisheteronormativní. Cisheteronormativita označuje přístup, který vnímá heterosexualitu za standardní orientaci a upřednostňuje ji před jinými druhy sexuální orientace (Ellis et al., 2019). Zároveň upřednostňuje binární pohled na genderovou identitu, což znamená, že uznává pouze dvě genderové kategorie, a to muže a ženy (Ellis et al., 2019). Příkladem jazyka, který je cisheteronormativní, může být například užití slova soused a sousedka. Namísto toho se dá používat více neutrální výraz, který zahrnuje i ostatní osoby a rozbíjí binaritu, například sousedstvo.


Menšinová genderová identita však velmi úzce souvisí i s vybranými zájmeny, často se tedy při komunikaci s nebinárními lidmi stačí zeptat, jaká zájmena upřednostňují a toho se nadále držet. Jen toto může přispět k vybudování lepšího vztahu mezi psychoterapeutem a klientem, jelikož užití správných zájmen je pro nebinární lidi povzbuzující (Darr & Kibbey, 2016). V českém jazyce, který je silně heteronormativní, může být toto mnohdy obtížné, proto spolek Prague Pride, pořádající každoroční pochod hrdosti Prahou, publikoval tipy pro genderově senzitivní komunikaci. 


Co mohou udělat psychoterapeuti pro LGBTQ+ klienty?

Odborníci, kteří se zabývají psychickým zdravím, by tedy měli v prvé řadě ovládat respektující neheteronormativní a genderově senzitivní komunikaci. Důležitým předpokladem je, že budou mít patřičné vzdělání v oblasti LGBTQ+ problematiky, čehož mohou dosáhnout například četbou literatury na dané téma, konzultací s jinými odborníky, kteří mají s touto problematikou zkušenosti, nebo kontaktem přímo s LGBTQ+ osobami (Hendricks et al., 2012).


Zajímavým způsobem, kterým mohou psychoterapeuti LGBTQ+ osobám v rámci terapie pomoci, je psychoedukace, která však v psychoterapii není standardem. Prvním krokem je vytvoření bezpečného prostředí, ve kterém klient může své negativní zkušenosti, například s diskriminací, vyslovit a popsat a psychoterapeut je s pochopením vyslechne. Dalším krokem je, že psychoterapeut představí klientovi problematiku menšinového stresu a společně s klientem se ji pokusí vsadit do kontextu klientova života, což by mu mělo pomoci pochopit možné příčiny některých jeho problémů. Možným důsledkem je pak to, že klient se díky nové perspektivě odkloní od negativního vnímání sebe sama směrem k více pozitivnímu a potvrzujícímu pohledu (Hendricks et al., 2012). Hlavním vysvětlením může být to, že se klient přestane vnímat jako nezapadající, ale jako někdo, kdo dělá, co může, aby se vyrovnal se složitými a často nepřátelskými vnějšími okolnostmi.

Více standardní praktikou je pak to, že psychoterapeuti mohou svým klientům představit strategie zvládání stresu, které jim mohou pomoci překonat těžkosti spojené s diskriminací. Osvědčeným přístupem při práci s LGBTQ+ osobami je například humanistický přístup nebo pozitivní psychologie. Podstatou těchto principů je podpora osobního růstu a rozvoje potenciálu klienta a zaměření se na pozitivní aspekty lidské psychiky (Nadal et al., 2012). Existují mnohé manuály, kurzy a semináře pro odborníky orientované na práci s LGBTQ+ klienty, které jsou pro řešení problematiky stěžejní (American Psychological Association, 2021).


V neposlední řadě je důležité myslet na to, že LGBTQ+ osobám může pouhá návštěva psychoterapeuta způsobovat stres vzhledem k tomu, že je to pro ně další osoba, u které se musí rozhodnout, jestli před ní provedou coming out, nebo ne. Coming out je termín, který se používá pro okamžik, kdy se LGBTQ+ osoba otevře jiným osobám v otázkách své sexuální orientace nebo genderové identity (Ellis et al., 2019). Zároveň se však může jednat i o vnitřní coming out, kde jde o rozpoznání a akceptaci sexuální a genderové identity u samotného jedince. Pro mnohé LGBTQ+ osoby je coming out velmi stresující zážitek (Charbonnier et al., 2016). Psychoterapeuti mohou těmto obavám předejít svým odborným vzděláním v problematice, a tím, že se jako odborníci prezentují například na svých webových stránkách. Někdy se však bohužel děje i to, že si psychoterapeuti napíšou na stránky, že jsou otevření a přijímající vůči LGBTQ+ klientům, což však bohužel nezaručuje, že jsou v problematice vzdělaní a zkušení.


Jak vybrat LGBTQ+ friendly terapeuta?

Možnost, která je v českém prostředí relativně nová, je ta, že se nechají zapsat na seznam LGBTQ+ ally odborníků. LGBTQ+ allies jsou osoby, které jsou, nehledě na svou genderovou či sexuální identifikaci, spojenci či otevření obhájci práv LGBTQ+ osob. V Česku má takovýto seznam LGBTQ+ ally psychologů, psychoterapeutů a psychiatrů, kteří jsou otevření práci s LGBTQ+ osobami, přístupný na svých stránkách například spolek Queer Geography. Bohužel se však jedná většinou pouze o LGBTQ+ terapeuty v Praze. Sbarvouven však přidává další vzdělané psychoterapeuty ze všech koutů republiky a na Facebooku se nachází i svépomocné skupiny jako například LGBTQ+ CZ/SK, kde si mohou lidé navzájem sdělovat své zkušenosti nejen s psychoterapeutickou péčí, ale i s ostatními problémy. Když si LGBTQ+ osoba najde psychologa, psychoterapeuta nebo psychiatra v tomto nebo podobném seznamu, má větší jistotu, že ji odborník přijme takovou, jaká je, že bude obeznámen s LGBTQ+ tematikou a že bude aplikovat vhodné terapeutické přístupy. 

 
Závěrem 

V ideálním případě by se měli psychologové v Česku snažit pomáhat všem osobám bez rozdílu, někdy však mohou svými slovy nevědomky a nechtě ublížit. Je zásadní, aby s LGBTQ+ osobami komunikovali respektujícím jazykem a v této oblasti se patřičně vzdělávali, jelikož všudypřítomná zvnitřněná heteronormativita může být pro sexuální menšiny zraňující. Rovněž je zásadní, aby se psychoterapeutický systém neustále rozvíjel a hledal přístupy a postupy, které LGBTQ+ populaci usnadní průchod psychoterapeutickou péčí. 



Zdroje
  • 🔓 American Psychological Association, APA Task Force on Psychological Practice with Sexual Minority Persons. (2021). Guidelines for Psychological Practice with Sexual Minority Persons. Retrieved from https://www.apa.org/about/policy/psychological-sexual-minority-persons.pdf

  • 🔓 Branstrom, R. (2017). Minority stress factors as mediators of sexual orientation disparities in mental health treatment: a longitudinal population-based study. Journal of Epidemiology and Community Health, 71(5), 446–452. https://doi.org/10.1136/jech-2016-207943

  • 🔓 Darr, B., & Kibbey, T. (2016). Pronouns and Thoughts on Neutrality: Gender Concerns in Modern Grammar. Pursuit: The Journal of Undergraduate Research at the University of Tennessee, 7(1), 71–84. https://trace.tennessee.edu/pursuit/vol7/iss1/10

  • Ellis, S. J., Peel, E., & Riggs, D. W. (2019). Lesbian, gay, bisexual, trans, intersex, and queer psychology: An introduction. Cambridge University Press

  • Hatzenbuehler M. L. (2011). The social environment and suicide attempts in lesbian, gay, and bisexual youth. Pediatrics, 127(5), 896–903. https://doi.org/10.1542/peds.2010-3020

  • Hendricks, M. L., & Testa, R. J. (2012). A conceptual framework for clinical work with transgender and gender nonconforming clients: An adaptation of the Minority Stress Model. Professional Psychology: Research and Practice, 43(5), 460–467. https://doi.org/10.1037/a0029597

  • Hoy-Ellis, C. P. (2023). Minority Stress and Mental Health: A Review of the Literature. Journal of Homosexuality, 70(5), 806–830. https://doi.org/10.1080/00918369.2021.2004794

  • Charbonnier, E., & Graziani, P. (2016). The stress associated with the coming out process in the young adult population. Journal of Gay & Lesbian Mental Health, 20(4), 319–328. https://doi.org/10.1080/19359705.2016.1182957

  • Meyer, I. H. (2003). Prejudice, Social Stress, and Mental Health in Lesbian, Gay, and Bisexual Populations: Conceptual Issues and Research Evidence. Psychological bulletin, 129(5), 674–697. https://doi.org/10.1037/0033-2909.129.5.674

  • Meyer, I. H. (2013). Prejudice, social stress, and mental health in lesbian, gay, and bisexual populations: Conceptual issues and research evidence. Psychology of Sexual Orientation and Gender Diversity, 1(S), 3–26. https://doi.org/10.1037/2329-0382.1.S.3

  • Nadal, K. L., Skolnik, A., & Wong, Y. (2012). Interpersonal and systemic microaggressions toward transgender people: Implications for counseling. Journal of LGBT Issues in Counseling, 6(1), 55–82.  https://doi.org/10.1080/15538605.2012.648583

  • Pitoňák, M., Kožený, J., & Čihák, M. (2023). Disparities in psychological distress between Czech general population and LGB + community sample. Journal of Bisexuality, 23(2), 151–169. https://doi.org/10.1080/15299716.2023.2191590

  • Shelton, K., & Delgado-Romero, E. A. (2011). Sexual orientation microaggressions: The experience of lesbian, gay, bisexual, and queer clients in psychotherapy. Journal of Counseling Psychology, 58(2), 210–221. https://doi.org/10.1037/a0022251

bottom of page