autorství: Adam Hudeczek
Co člověku přináší církev?
Katolická církev je největší křesťanskou církví na světě, hlásí se k ní přibližně 1,3 miliard lidí, a zaujímá tak důležité postavení v mnoha lidských životech (Pelikan et al., 2023). Náboženství jako takové je zdrojem víry a duchovna. Pomáhá tak lidem vypořádávat se se stresem z každodenních situací v jejich životě. Církev tak do jisté míry poskytuje člověku pocit bezpečí, komfortu, smyslu, jistoty či kontroly nad životem. Pokud je náboženská víra v rozporu s jinými aspekty lidského života, může vytvářet problémy, které jsou pro člověka příčinou úzkostí, tísní a konfliktů se svým okolím či se sebou samým (Pargament et al., 2000). Takovýto rozpor se sebou samým můžeme označit za konflikt identit.
Co je "konflikt identit"?
Jaká by byla vaše odpověď na otázku: „Kdo a čím jsem?“ Můžete se identifikovat třeba jako muž, žena či nebinární, jako student*ka, jako Čech či Češka. Ať už by vaše odpověď byla jakákoliv, právě jste pojmenovali část své identity. Termín identita se v psychologii dělí na dvě části: k jaké skupině lidí se hlásíme (sociální identita) a čím jsme jedineční, jaké jsou naše přání a hodnoty (osobní identita) (Bačová, 2008). Každý člověk má navíc více identit, které se různě prolínají (tuto myšlenku zdůrazňuje třeba intersekcionalita). Může se však stát, že naše identity jsou příliš rozdílné a nedokáží koexistovat, aniž by vytvářely vnitřní napětí. Takovému nesouladu se říká konflikt identit. O konflikt identit se může jednat například v situaci, kdy je člověk, který nepodporuje používání zbraní, povinen nastoupit do armády.
Katolická církev vs. queer
Podíváme-li se na názorové směry katolické církve, nelze si nevšimnout, že de facto po celou svou historii popisuje heterosexualitu jako jediný správný a nadřazený projev sexuality člověka (Bailey, 1955). Na jiné sexuální chování se tak, při nejlepším, nahlíží stereotypně a v horších případech je tabuizováno či stigmatizováno. Tento pohled na sexualitu se označujeme jako heteronormativní, tedy že je heterosexualita vnímána jako jediná správná forma sexuality (Kitchin & Thrift, 2009).
Pro neheterosexuální osoby, které vyrůstají a žijí ve víře, to znamená, že je jejich náboženská a sexuální identita v nesouladu. Takový nesoulad může poté negativně ovlivnit jak psychické, tak sociální zdraví jednotlivce. I když se v oficiálním učení římskokatolické církve z doby před 40 lety dočteme, že je homosexualita vnímána jako „tendence směřující k vnitřnímu morálnímu zlu“ a „objektivní porucha“ (Dikasterium pro nauku víry, 1986), můžeme být ale v otázkách sexuality také svědky toho, jak se učení katolické církve pomalu mění k lepšímu. Příkladem mohou být vlídnější projevy nynějšího papeže Františka na téma ochrany stejnopohlavních párů a výchovy dětí (Hale, 2015).
Jak již bylo zmíněno výše, konflikt mezi identitami se objeví, když jsou části dvou či více důležitých identit člověka vnímány jako neslučitelné (Coyle & Rafalin, 2000). V našem případě se tedy jedná o konflikt mezi náboženskými přesvědčeními člověka a jeho sexuální identitou, kterou očima své víry vnímá jako špatnou. Tehdy začíná člověk zpochybňovat jednu či obě strany tohoto konfliktu (Fernandes et al., 2021). Čím důležitější je pro člověka jeho víra i sexualita, tím větší napětí a stres bude prožívat, a tím větší bude jeho motivace tento konflikt zmírnit (Anderton et al., 2011). Ale jak toho dosáhnout?
Reakce na konflikt identit
Jak se tedy člověk pokusí konflikt zmírnit, pokud je pro neheterosexuálního věřícího důležitá jak jeho náboženská identita, tak i jeho sexuální identita? Člověk má v tomto případě 4 možnosti: a) odmítnutí své sexuální identity, b) odmítnutí své náboženské identity, c) sloučení/spojení těchto identit a d) naprosté oddělení identit od sebe (Rodriguez & Ouelette, 2000).
a) Odmítnutí sexuální identity
Takové odmítnutí může být důsledkem pocitů hanby, viny či sebe-nenávisti, které vycházejí z náboženských přesvědčení člověka o jiných neheterosexuálních orientacích. Člověk se může rozhodnout popřít svou sexualitu, a třeba vstoupit do heterosexuálního sňatku navzdory své identitě, začít provádět různé náboženské rituály, aby se své nechtěné sexuality zbavil, či podstoupí tzv. reparativní/konverzní terapii, jejímž účelem má být „vyléčit“ odmítanou sexuální orientaci (pozn. red.: konverzní terapie nemá žádné léčebné účinky, je naopak prokázána její škodlivost).
Tato neefektivní až škodlivá řešení pak nutí člověka svou sexuální identitu skrývat, aniž by se jí pokusil přijmout (Fernandes et al., 2021; Dehlin et al., 2015; Rodriguez et al., 2019). Situace tak v mnohých případech vede ke špatnému psychickému zdraví, se kterým se může zvyšovat výskyt špatného sebehodnocení, sebepoškozování, úzkostné a depresivní poruchy či internalizované homofobie (Rodriguez et al., 2019).
b) Odmítnutí náboženské identity
Pokud se osoba rozhodne svou sexuální identitu neodmítnout, může se pokusit odmítnout svou náboženskou identitu. V takovém případě odmítnutí vede zejména k vyhýbání se náboženským obřadům, církvi a jejím členům, či dokonce vlastní rodině. Tato možnost se tak projeví především na sociálním životě člověka, jelikož tímto rozhodnutím přichází o kontakt se svými přáteli, známými a blízkými. Člověk poté může dojít k definitivnímu řešení, jak se s konfliktem vypořádat, církev zavrhne a vzdá se celkově jakékoliv náboženské víry (Wood & Conley, 2014).
c) Sloučení obou identit
Když se člověk rozhodne neobětovat jednu identitu na úkor druhé, má možnost tyto identity buďto spojit či zcela oddělit. Spojením identit si člověk zvolí cestu tzv. integrace, pro kterou je však důležité, aby byl člověk součástí podporujícího a chápavého prostředí. Jak již bylo řečeno dříve, tak lidé, kteří se hlásí ke katolickému vyznání, takové prostředí v otázkách sexuality spíše nenabízí. Neheterosexuální lidé se tak v mnohých případech snaží nalézt pochopení u jiných náboženských skupin, církví či dokonce náboženství, které jsou méně heteronormativně založené, a mohou tak být v otázkách sexuality otevřenější.
Lidé, kteří našli vřelejší společnost, která podporuje existenci a spojení sexuální a náboženské identity, vykazují mnohem lepší psychické zdraví a ve vyšší míře věří, že Bůh či církev přijímá jejich sexuální identitu (Dehlin et al., 2015). Musíme však myslet na to, že toto spojení identit je dlouhodobý proces a je potřeba tento soulad postupně budovat (Ganzevoort et al., 2011).
d) Naprosté oddělení identit
V opačném případě, kdy se člověk rozhodne své identity od sebe oddělit, jde o tzv. kompartmentalizaci. Můžeme říci, že se jedná o jakýsi kompromis mezi identitami, aby do svého fungování vzájemně nezasahovaly (Baumeister et al., 1985). V případě katolické církve a sexuality, to většinou znamená, že si neheterosexuální lidé zvolí žít dvojí život, ve kterém oddělují svou sexuální identitu od náboženství a náboženství od sexuální identity (Rodriguez & Ouelette, 2000). Taková situace nastává třeba ve chvíli, kdy člověk před ostatními členy církve tají svůj neheterosexuální vztah, a zároveň aktivně praktikuje církevní zvyklosti, jako je třeba navštěvování bohoslužeb. V takovém případě může člověk pociťovat slabší vnitřní konflikt mezi identitami, ale za cenu menší míry upřímnosti vůči blízkým a známým, kteří by pro jeho sexualitu či naopak víru nemuseli mít pochopení.
Závěrem
I když se zdá, že jsou některá řešení konfliktu identit lepší než ostatní, musíme mít pořád na paměti, že se jedná o řešení, která je člověk nucen zvolit v situaci, do které se dostal bez vlastního přičinění. Většina lidí se v takovém případě musí rozhodnout, zda přijde o kontakt se svým okolím, rodinou a přáteli či o část vlastní jedinečnosti. Opakovaně se ukazuje, že jsou lidé v takové situaci často nuceni opustit prostředí, ve kterém vyrůstali, ať už se jedná o náboženskou skupinu, místo bydliště či dokonce rodinu. Nepochopeni pak bývají zejména mladí lidé, kteří jsou vystavováni světu, ve kterém je zbytečně zpochybňována jak víra v ostatní, tak víra v sebe sama. Z katolické církve, která má všem svým věřícím členům poskytovat pocit bezpečí a jistoty, se stává zdroj problémů, konfliktů, nenávisti a sebenenávisti. Místo toho, aby lidi spojovala a učila toleranci, může podněcovat nepochopení a lidi vzájemně oddalovat.
Účelem tohoto textu tak není pouze poukázat na různé formy, kterými se lidé vypořádávají se špatnými situacemi, ale zejména upozornit na to, že i v dnešním světě dochází k situacím, kdy jsou lidé nuceni vybírat si mezi rodinou a něčím tak přirozeným, jako je možnost chovat se svobodně a tak, jak opravdu chtějí.
Zdroje
Anderton, C. L., Pender, D. A., & Asner-Self, K. K. (2011). A review of the religious identity/sexual orientation identity conflict literature: Revisiting Festinger’s cognitive dissonance theory. Journal of LGBT Issues in Counseling, 5(3–4), 259–281. https://doi.org/10.1080/15538605.2011.632745
Bačová, V. (2008). Identita v sociální psychologii. In: Výrost, J., Slaměník, I. (Eds.), Sociální psychologie (2. přepracované a rozšířené vydání). Grada.
Bailey, Derrick S. (1955). Homosexuality and the Western Christian Tradition. London: Longmans, Green. p. 185.
Baumeister, R. F., Shapiro, J. P., & Tice, D. M. (1985). Two kinds of identity crisis. Journal of Personality, 53(3), 407–424. https://doi.org/10.1111/j.1467-6494.1985.tb00373.x
Coyle, A., & Rafalin, D. (2000). Jewish gay men’s accounts of negotiating cultural, religious, and sexual identity: A qualitative study. Journal of Psychology & Human Sexuality, 12(4), 21–48. https://doi.org/10.1300/J056v12n04_02
Dehlin, J., Galliher, R., Bradshaw, W., & Crowell, K. (2015). Navigating sexual and religious identity conflict: A Mormon perspective. Identity: An International Journal of Theory and Research, 15(1), 1–22. https://doi.org/10.1080/15283488.2014.989440
Fernandes, M., Reis, E., & Moleiro, C. (2021). Conflict between religious/spiritual and LGB identities in Portugal: How is it related to coming out experiences, LGB identity dimensions and well-being? Psychology of Religion and Spirituality. https://doi.org/10.1037/rel0000455
Ganzevoort, R. R., Van der Laan, M., & Olsman, E. (2011). Growing up gay and religious. Conflict, dialogue, and religious identity strategies. Mental Health, Religion & Culture, 14(3), 209–222. https://doi.org/10.1080/13674670903452132
🔓 Hale, C. J. (2015). The Pope Francis statement that changed the Church on LGBT issues. Retrieved September 6, 2023, from http://time.com/3975630/pope-francis-lgbt-issues/
Kitchin, R., & Thrift, N. (2009). International Encyclopedia of Human Geography. Elsevier Science.
Pargament, K.I., Koenig, H.G., & Perez,L.M. (2000). Themanymethodsof religious coping: Development and initial validation of the RCOPE. Journal of Clinical Psychology, 56, 519–543. http://dx.doi.org/10.1002/(SICI)1097-4679(200004)56:4<519::AID-JCLP6>3.0.CO;2-1
🔓 Pelikan, J. Jan, Marty, Martin E., McKenzie, John L., Frassetto, Michael, Knowles, Michael David, Cunningham, Lawrence and Oakley, Francis Christopher (2023, September 4). Roman Catholicism. Encyclopedia Britannica. https://www.britannica.com/topic/Roman-Catholicism
Rodriguez, E. M., Etengoff, C., & Vaughan, M. D. (2019). A quantitative examination of identity integration in gay, lesbian, and bisexual people of faith. Journal of Homosexuality, 66(1), 77–99. https://doi.org/10.1080/00918369.2017.1395259
Rodriguez, E. M., & Ouellette, S. C. (2000). Gay and lesbian christians: Homosexual and religious identity integration in the member and participants of a gay-positive church. Journal for the Scientific Study of Religion, 39(3), 333–347. https://doi.org/10.1111/0021-8294.00028
Wood, A. W., & Conley, A. H. (2014). Loss of Religious or Spiritual Identities Among the LGBT Population. Counseling & Values, 59(1), 95–111. https://doi.org/10.1002/j.2161-007X.2014.00044.x
Comments