top of page
1. 12. 2024

HIV pozitivita: stigma provázející "gay rakovinu"

autorství: Kateřina Voleská

 

Nemoc AIDS, rozšiřující se virem HIV, zná po epidemii, která začala v roce 1981 ve Spojených státech, celý svět. Do povědomí Američanů se prvně zapsala s označením “gay rakovina“ a následně GRID (Gay-Related Immune Deficiency) jelikož většina pacientů byli muži mající sex s muži. Došlo tak k okamžitému (a poměrně problematickému) spojení “homosexuálního styku” s touto nemocí.


V České republice v posledních letech počet nakažených opět stoupá, v prvních 10 měsících roku 2024 přibylo zatím 220 nově nakažených mezi Čechy*škami a rezidenty*tkami, 127 mezi uprchlíky*icemi (Národní program boje proti AIDS, 2024). Úmrtnost však není díky léčbě zdaleka tak velká jako dřív a člověk nakažený virem HIV může prožít dlouhý život.



Proč to nejvíce schytávají gayové a bisexuální muži?

Lidé nakažení virem HIV čelí mnohým předsudkům a diskriminaci. Tyto předsudky a diskriminace se podepisují i na populaci mužů, co mají sex s muži, právě díky spojitosti AIDS s ”homosexuálním” a “bisexuálním sexuálním stykem”. Takové pojmenování jen přispívá stigmatizaci LGBTQ+ populace, přestože samo o sobě ani nedává smysl. HIV se přenáší krví a spermatem, problémem je tedy nechráněný sex a takový, u kterého hrozí poranění, nehledě na identitu sexuálních partnerů*rek. Nejrizikovějším je tedy anální penetrativní sex. S ním má např. zkušenost 20 % dospělých Češek a cca. třetina párů - tedy početně více lidí než je v populaci mužů, co mají sex s muži.


HIV pozitivní muži, kteří mají sex s muži, se mohou ve společnosti setkávat se zvýšenou mírou stigmatizace, která může mít dopad na různé oblasti jejich osobního života. Může se jednat například o strach z odhalení diagnózy ostatními lidmi a následné společenské odmítnutí nebo přímo vyřazení ze společnosti, ale také problémy v romantických a/nebo sexuálních vztazích. Potenciální partneři s nimi mohou z důvodu obav odmítat mít vztah nebo sexuální kontakt (Molina, & Ramirez-Valles, 2013).  Stigmatizace HIV pozitivních lidí může také souviset s ochotou nechat se otestovat, což je důležité pro prevenci šíření viru. Iott a kol. (2022) uvádějí, že s menší ochotou nechat se testovat souvisela například stereotypizace HIV pozitivních mužů jako promiskuitních a s tím spojený strach z negativních reakcí ze strany zdravotníků, ale rovněž strach z odmítnutí rodinou nebo potenciálním sexuálním partnerem v případě pozitivního výsledku (což může vést k rozhodnutí se raději nenechat testovat). Pokud se podíváme na míru sociálního odstupu (kterou si můžeme představit jako ochotu mít určitého člověka za souseda), gay muže odmítá 22 % Čechů a Češek, u lidí s AIDS je to dokonce 34-39 % (Košťál, 2012).



Stigmatizace a její důsledky

Z výše zmíněné stigmatizace bohužel vzniká v některých případech také diskriminace. V českém zdravotnictví donedávna platila praxe, která znemožňovala dárcovství krve v případě, že muž měl v posledních šesti měsících pohlavní styk s dalším mužem (který ani nebyl nijak definovaný, a tak si pod “pohlavním stykem” může představit cokoli). Tato podmínka byla diskriminující, jelikož v podmínkách dárcovství krve není uveden stejný ekvivalent pro heterosexuální sex, který může být stejně tak rizikový (Pechová, 2009). V červenci 2024 však začala platit vyhláška Ministerstva zdravotnictví, podle které z odběrů budou vyřazeny ty osoby, které měly chráněný nebo nechráněný anální pohlavní styk s novým sexuálním partnerem (nebo s více partnery) v posledních 4 měsících, avšak nezávisle na jejich pohlaví (Ministerstvo zdravotnictví, 2024). Další diskriminační chování může nastat u HIV pozitivních při návštěvě lékaře, například pokud zdravotník odmítne poskytnout svoji službu. Takové chování vůči HIV pozitivním lidem pravděpodobně pramení ze strachu a nedostatečné informovanosti zdravotníků ohledně způsobu přenosu tohoto viru (Zarei et al., 2015).


Diskriminace HIV pozitivních osob v oblasti zdravotnictví může být považována za strukturální znevýhodnění, tedy soubor opatření, které omezuje HIV pozitivní lidi a způsobuje sociální nespravedlnost. Vzniká částečně kvůli tomu, že mnoho HIV pozitivních mužů není heterosexuálních, a vymykají se tak ze škatulky kulturně normativní sexuální orientace. Ve výzkumu Skálové (2017), který se zabýval subjektivním prožíváním HIV pozitivních v souvislosti s homofobií jeden z mužů popsal svoji zkušenost se zubařem takto:


"Tak tam k zubaři nejdu, on chodí takhle ve skafandru a stojí takhle od vás a říká: “Mám vám to vytrhávat, když za chvíli umřete?”  Jo tam si to člověk opravdu vyžere."

Strukturální znevýhodnění má negativní dopad mimo jiné i na mezilidské vztahy HIV pozitivních neheterosexuálních mužů. Jeden z mužů popsal stigma vztahující se k jeho orientaci ve spojení s HIV takto: 


Ale zase, když si vzpomenu na to, když jsem jim [rodičům] říkal, že tedy jsem na kluky, tak první, co bylo a na co jsem si vzpomněl po té diagnóze, bylo, že oba dva mi řekli, máma mi tedy řekla, že si mám dávat pozor, abych nechytil AIDS, a táta něco v tom smyslu, že jsem si podepsal rozsudek, že jednou stejně umřu na tohle. Oni to berou tak jako automaticky.

Další muži ve zmíněném výzkumu popisovali stigma převážně v jejich rodině, ale zmiňovali také strach ze sociální izolace v práci a ztráty zaměstnání a někteří kvůli odmítavému přístupu sousedů museli i změnit bydliště (Skálová, 2017).


 
Co s tím?

Stigmatizace a stereotypizace HIV pozitivních lidí (nejčastěji mužů, kteří mají sex s muži) je problematická jednak pro jednotlivé životy osob s HIV, ale také pro společnost jako celek. Souvisí s rizikovými jevy, jako jsou menší ochota k preventivnímu testování (Iott et al., 2022) nebo zatajování HIV pozitivního statutu ve snaze získat zdravotní péči (Skálová, 2017). Měli bychom se tedy jako společnost snažit zmírňovat stigma a diskriminaci, které neheterosexuální muži zažívají, ať už jsou HIV negativní nebo pozitivní. Proto je důležité se informovat o existenci různých sexuálních a vztahových orientací, ale především o historii, rizikovosti, způsobech přenosu a prevence HIV. Důležitým faktorem pro prevenci šíření HIV je zmíněné testování, existují ale i další možnosti. Tzv. pre-expoziční profylaxe (PrEP) funguje jako účinná ochrana před infekcí HIV. Jedná se o tablety obsahující léčiva, která brání usazení viru v těle a značně snižuje šanci infekce při sexuální aktivitě nebo injekčním užívání drog (Centers for Disease Control  and Prevention, 2018). Užívání PrEPu nicméně  může souviset s méně častým používáním kondomu (Rotsaert at al., 2023), PrEP samotný však nechrání před přenosem jiných pohlavních nemocí (syfilis, kapavka, chlamydiová infekce). Zásadou bezpečného sexu je proto vždy používat při sexuálních aktivitách kondom (a lubrikační gel), který je nejúčinnější prevencí přenosu pohlavních nemocí.


Zdroje

Štítky:

Comments

bottom of page