top of page

Život v allo-světě: Proč chceme být vidět

autorství: Zuzana Semlerová

 

Co to znamená být asexuální? Definice a její vysvětlení byla zmíněna již v příspěvku Error, attraction not found, ale platí opravdu pro všechny? A jaký mají ace lidé vlastně život?


Stručně řečeno, ne. Definice sama o sobě neplatí pro všechny. Pro mě osobně být asexuální znamená, že k nikomu necítím sexuální přitažlivost a myšlenka na to, že bych někdy měla s někým mít sex, mě vyloženě odpuzuje – jsem tedy, jak se říká, sex-repulsed asexuálka. Kdokoliv jiný může svou asexualitu prožívat jinak. Může v určitých chvílích cítit sexuální přitažlivost, existují demi a grey-ace lidé. Jiní mohou mít jiný postoj k sexu. Také ace lidé mohou mít sex rádi a být sex-favorable, nebo mohou být sex-indifferent a sex jim může být úplně jedno. Je také důležité odlišit osobní a společenský postoj k sexu. Většina ace lidí má pozitivní společenský postoj k sexu a souhlasí s názorem, že o sexu by se mělo mluvit a že je důležité se o něm komplexně vzdělávat (Asexuals and Attitudes Towards Sex, n.d.). Životy ace lidí jsou ovšem do značné míry ovlivňovány allonormativní společností a médii, kteří jsou natolik zaměření na sex, že existenci asexuality často ignorují.


Neviditelnost! Superschopnost, nebo prokletí?

Protože asexualita jako taková stále není moc vidět, na sociálních sítích bývá často přezdívána jako neviditelná orientace. V médiích neexistuje mnoho postav, které by byly otevřeně asexuální, a i když je snaha tuto situaci zlepšit, ne vždy se to povede tak, jak bychom si představovali. Příkladem může být postava Sarah ‚O‘ Owen z poslední řady seriálu Sex Education. Na tvorbě této postavy se podílela aro-ace aktivistka Yasmin Benoit. Ona sama byla ovšem po zhlédnutí poslední série zklamaná, protože některé, podle ní důležité, scény byly ze seriálu vystřiženy (její celé vyjádření najdete zde). Postava O tak spíše nahrávala negativním stereotypům o asexualitě, než aby byla pozitivní reprezentací a někým, s kým se ace lidé mohou ztotožňovat, jak bylo zamýšleno.


Postava O v seriálu Sex Education.


Neviditelnost asexuality má ovšem i závažnější dopady. Yasmin Benoit na svém instragramu loni upozornila na to, že asexualita nebyla uznána jako sexuální orientace v britském zákoně o rovnosti z roku 2010 (The UK Equality Act 2010), a tak nebyli asexuální lidé chráněni před diskriminací, a dokonce ani proti zločinům z nenávisti (hate-crimes). Zároveň zmínila, že ace lidé nejsou zahrnutí ani v současném návrhu britského zákona, který by zakázal konverzní terapii. Ani v českých zákonech nejsou asexuální lidé zmiňováni jako skupina, kterou je třeba chránit před diskriminací. V antidiskriminačním zákoně a v Listině práv a svobod se mluví pouze o diskriminaci na základě sexuální orientace. Asexualita sice patří mezi sexuální orientace, ale v praxi můžeme narazit na to, že její existenci ne všichni uznávají, což komplikuje ochranu asexuálních osob před diskriminací. Navíc konverzní terapie v ČR není ilegální, a tak se zde nedá mluvit o ochraně žádných LGBTQ+ osob, natož asexuálních lidí.


Dalším aspektem, který bývá komplikován neviditelností asexuality, je coming-out. Řada ace lidí tuší, že je s nimi něco jinak, ale pokud se s termínem asexualita nesetkali, většinou své prožívání sami nedokáží pojmenovat. I proto se na sociálních sítích stále množí příběhy o tom, jak si ace lidé mysleli, že je s nimi něco špatně. A teprve ve chvíli, kdy se setkali se zmínkou o asexualitě, se jim ulevilo. Uvědomili si totiž, že s nimi nic špatně není a že jsou další, kteří se cítí podobně jako oni. Tento prožitek popisuje třeba i Jana Kunová ve svém článku Sex nechceme, díky, který napsala pro Heroine.cz. Coming-out před ostatními lidmi bývá ovšem také komplikován. Kromě obav z přijetí, které provází coming-out i u jiných identit, se musí ace lidé vypořádat i s tím, že mnoho lidí asexualitu vůbec nezná. Mnohdy tak musí svou orientaci dalekosáhle vysvětlovat, což dělá coming-out o to náročnějším. V ace komunitě existuje na toto téma nemálo vtipů, třeba že musíme s každým coming-outem udělat dvacetiminutovou prezentaci o naší identitě. I proto se někteří ace lidé rozhodnou coming-out nepodstoupit, nebo se při coming-outu vyhnout slovu asexuální a označit se třeba jako queer.




Nejsme rozbití

Domnívám se, že zmíněná neviditelnost je také jedním z důvodů, proč je asexualita opředena tolika mýty a proč se setkáváme s tak velkou mírou acefóbie. Většina ace lidí se setká s tím, že jim po jejich coming-outu někdo řekne, že zkrátka ještě nepotkali toho pravého*tu pravou. Nebo že je to proto, že ještě neměli sex nebo že neměli ‚dobrý‘ sex. Ale, jak již bylo zmíněno výše, asexualita se neodvíjí od toho, zda člověk má či nemá sex. Ani sex ani ten pravý*ta pravá nás “nespraví”, abychom začali cítit sexuální přitažlivost. A to jednoduše proto, že nejsme rozbití.


Často dochází také k medikalizaci asexuality. Ace lidé se mohou setkat s názorem, že by se měli snažit svou asexualitu vyléčit, protože je pravděpodobně způsobena hormonální nerovnováhou. Medikalizaci asexuality nepřímo podporuje i fakt, že v 11. vydání Mezinárodní klasifikaci nemocí stále existuje porucha „nedostatek nebo ztráta sexuální žádostivosti“, která svou definicí asexualitu značně připomíná (World Health Organization, 2023). Podobnou poruchu lze najít i v 5. vydání Diagnostického a statistickém manuálu duševních poruch, zde je ovšem alespoň doplněna klauzule, že poruchu nelze diagnostikovat lidem, kteří se identifikují jako asexuální (American Psychatric Association, 2022). Nicméně asexualita jako taková nesouvisí s (ne)fungováním těla ani patologií a nelze ji léčit jednoduše proto, že jde o komplexní psychosociální identitu. Být ace není samo o sobě nic negativního; asexuální lidé se ve společnosti často setkávají s nepochopením, a teprve dopady takového nepřijetí mohou ústit ve stres či zhoršené zdraví.


Dalším rozšířeným mýtem je, že asexuální lidé nechtějí žádný vztah, žádnou rodinou ani děti. Přestože někdo to tak může cítit, nemají to tak všichni a neváže se to automaticky k asexualitě. Jsou lidé, kteří děti nechtějí a asexuální nejsou. Jsou ace lidé, kteří chtějí děti a chtějí vztah, jen ten vztah nemusí být nutně sexuální či romantický.

 

Proč chceme být vidět

Neviditelnost asexuality komplikuje mnoha ace lidem život, a to v různé míře i v různých oblastech. Ace lidé často prochází životními etapami, kdy je trápí, že je s nimi něco špatně. Protože neznají slova, která by mohla popsat jejich pocity, často netuší, že stejné pocity prožívají i další lidé. Ace lidé se také často potkávají s necitlivými, či přímo acefóbními komentáři od svého okolí, protože ani jejich okolí o asexualitě nikdy předtím neslyšelo.


Janka z instagramového profilu asexualita.po.slovensky popisuje život v allo-světě takto: „Žiť v allo svete ako asexuál je ako ryba na plytčine. Vieš prežiť, ale nie je to vyhovujúce prostredie, ale žabám okolo teba sa tam páči. Ty nechápeš, prečo sa ti tam nedarí a ostatní sa tomu tiež čudujú, prečo sa ti nedarí. Ale keď zistíš, že vlastne si ryba, a preto sa ti nedarí na súši, je ti lepšie. Vieš ísť hlbšie do vody, občas vyjsť medzi žaby, je to na tebe. A hlavne vieš, že s tebou nie je nič zle, že išlo o prostredie, nie o teba, aj keď si si dlhý čas myslel, že problémom si ty. Potrebujeme, aby nás bolo vidieť, aby sme na tej metaforickej plytčine netrpeli, aby sme vedeli, čím sme. Lebo mnohí nevedia, a snažia sa riešiť problém, ktorý sa vyliečiť nedá a jediné, čo pomôže, je akceptácia.“


Já sama za sebe dodám, že chci být vidět, protože by to pomohlo omezit necitlivé, až acefóbní komentáře. Takové komentáře totiž často přichází i od blízkých lidí, jejichž cílem není člověku ublížit, ale kteří si to zkrátka neuvědomí, protože asexualitu dostatečně neznají nebo nevidí. Chci, aby asexualita byla vidět, aby jí další ace lidé objevili dříve. Aby jim rychleji skončila ta etapa, ve které si budou myslet, že je s nimi něco špatně. A také bych chtěla v médiích častěji narazit na (nejen) fiktivní ace postavy, které se nebudou bát svou asexualitu explicitně pojmenovat a se kterými se budu moct ztotožnit. Najít takové vzory je obtížné a člověk musí spíše číst mezi řádky.


Zdroje

Commentaires


bottom of page